Demodikóza neboli Demodex u psů - léčba demodexu
Demodex canis, demodikóza
Je to onemocnění způsobené přemnožením parazitů rodu Demodex, tedy trudníků, u psů nejčastěji druhu Demodex Canis a méně často Demodex injai, kteří obývají vlasové váčky, z nichž vyrůstají chlupy. Rozlišují se dvě hlavní formy demodikózy a jejich rozlišení je velmi důležité.
Lokalizovaná forma demodex
Vyskytuje se hlavně u mladých zvířat do 18. měsíců, často se objevuje u odrůstajících štěňátek kolem 3. až 6 měsíce věku. Projevuje se nečastěji jedním nebo několika málo okrouhlými vylysalými oblastmi kůže o průměru kolem 1 až 2 cm, nejšasteji v obličeji, na předloktích nebo jinde po těle psa. Lokalizovaná forma jen vzácně přechází do formy generalizované, ve více než 90 procentech případů příznaky spontánně bez jakékoli léčby vymizí.
Generalizovaná forma demodex
Vyskytuje se nejčastěji u dospělých psů. Přemnožený demodex se šíří do oklí, ostrůvky holé kůže postupně splývají. Na poškozených místech se začnou množit bakterie, kvasinky a plísně, objevuje se mokvání, puchýřky, vředy a strupy. Z narušeného kožního povrchu se bakterie či jejich toxiny mohou dostat do celého organismu a rozvíjí se septický stav, který v těžkých případech může skončit až smrtí zvířete. Psa nezabíjí sám demodex, umírá na komplikace, jejich zvnik umožnilo jeho přemnožení.
Stanovení hranice mezi lokalizovanou a generalizovanou formou může být někdy dost obtížné. Skupina vědců navrhla v roce 2012 považovat demodikózu za lokalizovanou, pokud jsou přítomny maximálně čtyři lysinky, jejich průměr nepřesahuje 2,5 cm.
Demodex a hostitel
Demodex canis je už několik desetiletí považován za součást běžného psího mikrobiomu - jakési "zoologické zahrádky" na kůži psů. Řada dřívějších rací prokázala jeho výskyt vesměs u méně než 10% zdravých psů. Španělská studie publikovaná v roce 2011 a založená na přímém průkazu DNA demodexe v kožních vzorcích již prokázala jeho přítomnost u 17,6 procenta psů. Nenechte se zmást zdánlivě malými čísly: kožní vzorky je z pochopitelných důvodů možno odebrat vždy jen z několika míst kožního povrchu psa.
Je to podobné jako mapovat výskyt medvědů v Beskydech na základě jednorázového průzkumu několika malých území - museli byste mít štěstí, abyste zastihli medvědy právě tam, přestože v Beskydech žijí.
Jak se demodex šíří?
Přenáší se z feny na štěňata už v prvních dnech jejich života. To je naprosto logické - fena je prvním a po několik týdnů jediným psem, který je se štěňaty ve styku, a tudíž predá potomstvu prakticky celé osazenstvo své "zoologické zahrádky". Má-li se nicméně za prokázané, že demodex je přítomen u většiny zdravé psí populace, předá jej štěňatům také většina fen. Přenos mězi dospělými zvířaty nebyl prokázán. Pokud psi žijí ve smečce, sdílejí své pelíšky, spí jeden přes druhého a vzájemně o sebe pečují, tak nelze ale takový přenos jednoznačně vyloučit.
Demodex, dědičnost a imunita
Demodex není dědičný! Dědit lze pouze to, co je organismu vlastní. Trudník je samostatný tvor, členovec patřící do třídy pavoukovců. Má jednoduché končetiny a může se sám, byť omezeně pohybovat a množí se přes vajíčko a larvu. Nicméně existují náchylnější jedinci s různými znaky v genotypu. Lze to chápat nápodobně jako jsou někteří lidé s určitými znaky v genotypu náchylnější k určitým onemocněním, mohou i psi s různým genotypem být méně schopni účinně odolávat některým nemocem.
Co se imunity týče, tak organismus psa nedokáže demodexe jen tak jednoduše zabít a odstranit jako třeba bakterii. Jeho možnosti jej aktivně zlikvidovat jsou podobně omezené jako v případě blech nebo klíšťat, spíše ještě omezenější. Demodex ani jeho vývojová stádia se neživý krví hostitele a také nevstupují do krevního oběhu. Imunitní systém psa proto nemůže využít takové mechanismy jako právě u klíštěte, kde do krve vylušuje protilátky ničící krevní sliznici klíšťat.
Demodex a současná léčba
V dubnu 2012 bla v časopise Veterinary Dermatology publikována zásadní práce mezinárodní skupiny autorů pod vedením mnichovského profesora Ralfa Müllera s názvem Léčba demodikózy u psů: doporučené postupy pro klinickou praxi - Treatment of demodicosis in dogs: 2011 clinical practice guidelines. Práce je mimořádná předevší proto, že důsledně vychází z principů medicíny založené na důkazech. Názory na léčbu se však různí. Nicméně je nutné vyvarovat se steroidů, které snižují imunitu psa. Nejšetrnějšími zůsoby léčby jsou například pipety, tzv. spot-ony nebo obojky s obsahem látky Amitraz (vysoce jedovatá, je třeba opatrnosti) a to kupříkladu: Stronghold (neobsahuje Amitraz), Preventix, Pro Meris Duo nebo Advocate (taktéž bez Amitrazu). Nejedná se o žádnou razantní léčbu a pes není takto vystaven ani žádnému stresu. Další možností jsou koupele, ale ty jsou velmi nepříjemnou procedurou jak pro psa, tak i pro majitele kvůli charakteristickým zápachům.
Článek byl ve zkrácené podobě použit z časopisu Svět psů, ročník 8/12